Historie
Vznik a historie uherskohradišťského tenisu
Jsou místa, kam se historie chodí ptát na svůj zrod, pomníky generací, které jim vtiskly chronologické znamení, aniž by tím utrpěl původní záměr jejich určení. Nedosahují všechna honosné architektonické působivosti, mohou být skromná, nesou však o to šlechetnější poslání – třeba výchovu mladého člověka. Po vzniku veslařského klubu Moravia byl v roce 1901 založen Kroužek hráčů tenisu, další mezník uherskohradištského sportu… Ten byl již od svých počátků velmi iniciativní a podnikavý. Ve snaze vytvořit pro svou další činnost lepší podmínky, stal se v roce 1904 iniciátorem vzniku nového Českého sportovního klubu, který vedle řady sportů a společenských akcí začal nejvíce pěstovat právě tenis. Jeho začátky byly za současných poměrů velmi krušné, „kdyžtě širší veřejnost uherskohradištská nechtěla rozuměti tomu, že se do sportovního klubu mají snad platiti také nějaké příspěvky, a to ještě za takových okolností, kdy z počátku příspěvky stanoveny na nejmenší míru, na několik téměř jen haléřů měsíčně, takže dokonce sportovní klub dožil se tehdy i výsměchů za svou činnost“.
28. května 1904 byly zakládajícími členy v čele s JUDr. K. Trpíkem vypracovány stanovy, v červnu téhož roku brněnským místodržitelstvím schváleny a na den 11. října 1904 svolána ustavující valná hromada klubu do místnosti tehdejší Měštanské besedy v Uherském Hradišti. Na ni byl zvolen prvním předsedou Josef Mahrla a do výboru pak dále dr. Jan Půda, Otto Jaroš, Bohuslav Bezděk, Eugen Bulský, dr. Očadlík a Viktor Rumler. Hned v úvodu je třeba podotknout, že tenis byl ve svých počátcích více společenskou než sportovní záležitostí a že vzhledem ke znač-ným nákladům byl pěstován jen v úzkém kruhu. I když byly vybírány členské příspěvky, pro jejich nepatrnost závisel chod klubu na materiální a finanční pomoci samotných hráčů. V roce 1908 byly dva tenisové kurty na zakoupené parcele č. 148 u řeky Moravy ohrazeny dřevěným plotem a drátěným pletivem, přibyla malá klubovna, o rok později skladiště, sociální zařízení a nový vchod. V období těsné před první světovou válkou se hrál tenis na třech kurtech závodně i rekreačně a klub měl 54 členů. Vzhledem ke zvýšenému zájmu o tenis vypracoval výbor pevný hrací řád. Byly utuženy a rozšířeny interklubové styky a k potencionálním soupeřům patřily brněnský Lawn-tennis Clerc, SK Haná Kroměříž, SK Holešov a Luhačovice. V roce 1910 se uskutečnilo i přátelské meziměstské trojutkání s tehdy ještě neorganizovaným klubem ve Veselí nad Moravou a s Uherským Ostrohem. Za Uherské Hradiště v těchto letech hráli: A. Neubauer, E. Slánský, ing. K. Moučka, O. Janoušek, F. Dvořák, K. Kratochvíl, Z. Heydušek, J. Schejbal, J. Rómer, L. Přerovská, M. Tománková a M. Trpí- ková. Klub byl zastoupen i na mezizemských závodech Čechy – Morava, hraných 5.-6. července 1913 v Brně, svým tehdejším členem prof. F. Dvořákem, který se téhož roku zúčastnil i mezinárodního tenisového turnaje v Novém Bydžově.
Bohaté zkušenosti získané v jednotlivých zápasech zvýšily nejen úroveň hry závodních hráčů, nýbrž motivovaly také sportovní práci v klubu samém, zejména mezi studentskou mládeží, jejíž výchově byla věnována všestranná pozornost a péče. Soustavná a cílevědomá práce s hráčským aktivem, k níž položil základ ing. Fr. Moučka, vynesla klubu mnoho lichotivých slov a uznání i na sportovních stránkách novin, zejména v Lidových novinách a Moravské Orlici ze dne 14. října 1913 („Uherské Hradiště překvapilo svojí vyspělou hrou a pěkným stylem“). Zprávy a informace pro nejbližší okolí byly uveřejňovány v regionálních Zájmech Slovače. Klub měl své místnosti v Měšťanské besedě v Uherské Hradišti, kde se konaly výborové schůze, valné hromady i společenské večírky. Toto období patřilo po sportovní stránce k nejplodnějším v dosavadním trvání Českého sportovního klubu, získané zkušenosti určily pozitivně i směr příští klubové práce, která v moravském sportu zaujala své pevné a čelné místo. Období první světové války je poznamenáno všeobecným poklesem společenského, sportovního a tím i tenisového života.
Dobový pohled na tenisové dvorce ČSK Uh. Hradiště kolem r. 1910
Účastníci meziměstského trojutkání Veselí n. Moravou – Uh. Hradiště – uh. Ostroh na dvorcích ve Veselí n. Moravou v roce 1910. Nahoře čtvrtý zleva dr. Karel Trpík, první zprava s raketou nad hlavou dr. Jan Půda, vedle něho v obleku JUDr. Emil Tománek, pod ním A. Půdová, druhá zleva v prostřední řadě M. Tománková, v první řadě druhý zleva Josef Mahrla a čtvrtý zleva Kettner.
Z utkání ČSK Uherské Hradiště proti SK Haná Kroměříž v r. 1913. Nahoře zleva Dr. Kostelník, Jan Muller, Richard Jelínek a Otakar Janoušek, první zprava v obleku Jindřich Schejbal, první zleva sedí Jan Romer.
Družstvo ČSK Uh. Hradiště kolem r. 1923. Zleva: K. Trpík, dr. Šimerka, Gréta Kučová, dr. Ševčík, Prusenovský, Blanka Trpíková, P. Nevyjel, Košut.
Sourozenci Blanka a Karel Trpíkovi spolu s Grétou Kučovou (zleva), trojlístek nejúspěšnějších hradišťských hráčů 30. let.
Teprve dvacátá léta přinášejí určité oživení a meziměstská utkání s mužstvy SK Haná Kroměříž, SK Baťa Zlín, Vyškov, Bystřice pod Hosty-nem probouzejí tenis v Uherském Hradišti k novému rozvoji, který je v této době spojen se jmény dr. Trpík, Kettner, Bednařík, Bureš, dr. Holánek, Prášilová a Trpíková. Své pevné místo v činnosti klubu nachází i bohatá práce s mládeží. V této souvislosti přijíždí v roce 1922 na pozvání dr. Trpíka do Uherského Hradiště proslulé LTC Brno, aby žactvo zdejších středních škol vidělo nejen vrcholný sport, ale aby současné nahlédlo i do zákulisí metodické a tréninkové práce tohoto známého tenisového klubu. V roce 1930 byla zaznamenána rekordní číslice členů klubu, a to 118. Tenkrát hrálo Uherské Hradiště 3, třídu župního přeboru. O dva roky později se podařil postup do 1. třídy, v roce 1933 byl vybudován pátý dvorec. V polovině třicátých let překračuje zvuk hradišťského tenisu rámec Středomoravské župy. V roce 1934 se zapsala dvojice sourozenců Trpíkových do seznamu mistrů Středo- moravské župy. Blanka vyhrála dvouhru vítězstvím nad Graussovou 6:3, 6:2a spolu s bratrem Karlem získala titul i ve smíšené čtyřhře po finálovém boji s párem Graussová, Srkal. Karel Trpík se v létě 1934 zúčastnil tréninkové přípravy nejlepších juniorů z celého Československa pro utkání s Maďarskem a obsadil zde druhé místo v turnaji československých naději. Tento všestranný sympatický sportovec vyhrál v červnu 1935 i turnaj středoškoláků v Brně, na župním mistrovství juniorů v Olomouci podlehl teprve ve finále Tomšejovi z SK Holešov ve třech setech a spolu s Petrem Nevyjelem vyhráli čtyřhru. V roce 1935, kdy v mistrovství župy skončilo družstvo Uherského Hradiště na druhém místě, zvítězil na turnaji československého důstojnictva v Banské Bystrici št. kpt. Košut. Závodní družstvo v sezóně 1934 – 1935 tvořili hráči: Trpik, Prusenovský, Košut, dr. Ševčík, ing. Tyc, dr. Nevyjel, Humplík, Vávra, Berka, Trpíková a Kučová. Rok před svým přestupem do SK Přerov zazářila na mistrovství ČSR v roce 1937 G. Kučová, když získala dvě třetí místa. Ani tento výrazný úspěch v historii klubu nemohl zastínit velmi špatné výsledky závodního družstva v mistrovských soutěžích, které donutily výbor operativně se zabývat otázkou výchovy nových závodníků a zajištění schopných trenérů pro mladé talentované hráče. Mimo to bylo na východní straně tenisového hřiště zajištěno vysazeni topolů, vyřešena byla i otázka čerpání vody na kropení vybudováním přípojky na sousední vodní potrubí. Pohnutý podzim roku 1938 ovlivnil negativně klubovní i sportovní činnost, a tak v důsledku zákazu shromažďování a mobilizace několika členů byly všechny záležitosti vyřizovány pouze prezidiálně a byl sehrán jen jediný zápas s SK Holešov (6:7). Léta okupace činnost tenisového klubu značné ochromila a zasáhla tragicky i do řad jeho členů. MUDr. Josef Holánek, dlouholetý aktivní hráč a obětavý člen výboru, byl 16. srpna 1940 ubit gestapem při výslechu v Uherském Hradišti. Život klubu se však ani v těchto těžkých podmínkách zcela nezastavil. Klub se zabýval výhradně sportovní činností, v roce 1939 se zúčastnil přeborů Středomoravské župy 1. třídy. V letech 1940 – 1942 se hrál tenis jen rekreačně a mimořádná péče byla věnována výchově tenisového dorostu. V roce 1942 bylo umožněno juniorům V. Hladkému a S. Vávrové zúčastnit se turnaje v Pardubicích, pro nedostatek míčů byly odřeknuty všechny župní soutěže i tradiční přátelské zápasy. Byla sehrána jen dvě utkání s SK Fatra Napajedla (6:7 a 7:6).
Kolem r. 1936. Dr. Ševčík, E. Erlebach, A. Berka, B. Matulík.
Sylva Procházková-Vránová, juniorská mistryně Československa v r. 1945
Nejvýraznější postavou čtyřicátých let byla bezesporu vynikající hráčka Sylva Vávrová, studentka Obchodní akademie v Uherském Hradišti. V srpnu 1942 se zúčastnila juniorských turnajů Středomoravské župy v Přerově a juniorky v Pardubicích. V Přerově se probojovala do závěrečných kol, kde podlehla vítězce této soutěže A. Bašné z Prostějova. V Pardubicích narazila ve druhém kole na finalistku hlavní soutěže Krouželkovou z SK Stromovky Praha a byla neštastně vyřazena ve třech setech, když ji od vítězství dělily Pouhé dva míče. O rok později získala na mistrovství Moravy, pořádaném TOSK Baťa Zlín, titul juniorské mistryně země. Zvítězila i v kvalifikačním turnaji o účast na mistrovství juniorek v Pardubicích a zde prohrála v semifinále opět s Krouželkovou z Prahy, které však porážku oplatila při mezizemském utkání ČechyMorava. Na )0CIL turnaji juniorů v Pardubicích dosáhla v roce 1945 svého největšího úspěchu. Po vítězství nad Laudinovou z Plzně ve vedlejší soutěži převzala putovní pohár LTC Pardubice a v hlavní soutěži porazila ve finále nejlepší pardubickou juniorku Daleckou 6:3, 6:1 a stala se juniorskou mistryní Československa. Tím dosáhla dvojnásobného úspěchu a byla první z juniorek, které se podařilo od založení pardubických juniorských soutěží vyhrát obě dámské soutěže. Zadomoravské župy: Večeřa, dr. Nevyjel, Jandera, Hladký, Matulík, Berka, Havaš, dr.Marek, Vávrová, Tyčová, Strachotová, Kudláčová a Zerzáňová. Revoluční změny v naší společnosti po osvobození a zejména po roce 1948 vytvořily zcela nové podmínky pro rozvoj tělovýchovy a sportu. Sjednocením do jedné celostátní organizace se otevřely nebývalé možnosti masovému rozvoji všech sportů, tedy i tenisu. V rámci sjednocené tělovýchovy byl schválen přestup Českého sportovního klubu do AC Slovácká Slavia s cílem vybudovat na společném stadionu šest nových dvorců. Pro naléhavější a důležitější hospodářské úkoly osvobozené republiky byl však tento návrh odložen a daleko reálnější se v této situaci jevila rekonstrukce čtyř zastaralých dvorců, jejichž stav byl brzdou dalšího rozvoje a zvelebení tenisového sportu ve městě. Za podpory ONV v Uh.Hradišti a díky obětavosti tenisového výboru a většiny členů, kteří se zavázali brigádnickou činností i finančními příspěvky pomoci při přebudování současného areálu, se na dvorce u gymnázia navezlo 35 vagónů škváry a první tuny antúky. A tak se vlastní tenisový život prakticky probudil až začátkem roku 1948. Klubovým náčelníkem tenisového odboru tělovýchovné jednoty Sokol se stal na dlouhou řadu let nadšený funkcionář a výborný hráč Josef Večeřa. První mužstvo v tomto roce tvořili: J. Večeřa, V. Hladký, E. Šindelář, L. Kvapil, A. Berka, P. Beran, E. Bloudilová, A. Tyčová, N. Večerová a Zapletalová. Vyvrcholením sezóny se stalo tradiční mistrovství Slovácka za účasti nejlepších hráčů a hráček Napajedel, Malenovic, Veselí nad Moravou, Uherského Brodu, Hodonína, pořádajícího Uherského Hradiště a zástupců vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Přibývá řada mladých hráčů a hradištský tenis se stává sportovním i společenským střediskem, který začíná vést mládež rovněž po stránce mravní Liberec výchovy a nachází si konečně i cestu do širších lidových vrstev.
Vlastimil Zábrodský
Desetiletí mezi roky 1950 a 1960 znamená světkou stránku tenisu v Uherském Hradišti. Dochází k obrovské popularizaci a propagaci tenisu, v souladu s výkonnostním růstem dochází k řadě exhibičních utkání i s mezinárodním puncem. Přijíždějí Zábrodský a Papík ze Spartaku Praha Sokolovo, Schonborn z ÚDA Praha, Mrákota z Lokomotivy Liberec, Sebrala a Piotrowski z CWKS Varšava.
Tak začínal současný správce areálu Vladimír Večeřa (1951)
V roce 1953 byl tenisový oddíl začleněn do závodní tělovýchvné organizace TJ Spartak Let Uherské Hradiště a od 19. března 1956 nesl název Spartak Hradištan. V roce 1957, kdy vzniká jednotná tělovýchovná organizace – ČSTV, dochází k dalšímu rozvoji tělovýchovy a sportu v Uherském Hradišti. Je současně celostátně přehodnocován význam tenisu a kladný přístup se projevil i ze strany státních a stranických orgánů města. Kromě osvědčeného rutinéra Jos. Večeři vedli oddíl agilní mladí funkcionáři Č. Procházka, K. Pindur, Roh. Přibyla a Jan Jelínek. Oddíl měl v soutěžích tehdejšího gottwaldovského kraje celkem 6 družstev (po dvou dospělí, dorost a žáci). Družstvo A dospělých soutěžilo v kraj. přeboru I. tř. se Spartakem Gottwaldov, Jiskrou Otrokovice, Slavoj em Malenovice, Slovanem Luhačovice, Zbrojovkou Vsetín, Baníkem Hodonín a Slavojem Kromě-říž. V sestavě se objevovala jména Boř. Jeřábek, Jos. Večeřa, P. Beran, JUDr. Rud. Hrabal, MUDr. Bernard Raštica, Č. Procházka, L. Postavová, V. Strachotová, A. Beranová, N. Večeřová, V. Jeklová, M. Havránková, V. Hladký, A. Miklenda, MUDr. K. Leitgeb, JUDr. E. Šindelář, K. Pindur, J. Jelínek. U příležitosti 700 let trvání města v roce 1957 byl uspořádán I. ročník celostátního turnaje o putovní trofej. Jeho vítězem se stal Benda ze Spartaku Motorlet Praha, který ve finále porazil Mrákotu z Lokomotivy Liberec. Ve dvouhře žen zvítězila Gazdíková před Strachovou. Na kurtech se tehdy objevila celá řada vynikajících československých hráčů a hráček. Za všechny jmenujme Širokého, Pazderu, Nečase, Kordu a Horčičkovou. V II. ročníku celostátního turnaje mužů a žen v roce 1958 zvítězili Tlusták a Stojanďvá z TJ Gottwaldov. Snaha pokračovat v tradici tohoto turnaje však narazila na objektivní potíže a menší zájem pořadatelů, a tak turnaj v tomto rozsahu se již neuskutečnil. V této době nacházel již tenis nový domov i v krytých halách. V Uherském Hradišti byla v roce 1957 postavená pro výstavní účely nová hala a poté předána do užívání tělovýchově. Tak mohli uherskohradišťští tenisté už v polovině března 1958 uspořádat jeden z prvních halových turnajů v kraji. V pozdějších letech po rekonstrukci a přístavbě šaten se tenisté dostávali do haly jen sporadicky, a to v zimních měsících k tréninku. Tenisový oddíl se i v šedesátých a sedmdesátých letech v rámci nové TJ Slovácká Slavia Uherské Hradiště v podstatné míře věnoval mládeži. Na dvorcích našla celá řada nejmladších školáků doslova svůj druhý domov. Byli mezi nimi i ti, kdo viděli v tenisu nejen zálibu, ale i doplněk k jiným sportům. Jejich růstu a výchově se nadšeně věnovali Bohumil Perůtka, Marie Čechová, manželé Hradilovi a řada dalších, stejně zapálených členů tenisového oddílu.